Dětské lidové kroje - Vysočina

NÁRODOPISNÁ OBLAST HORÁCKO SOUBOR ŠÍPEK
Byl založen roku 1992 jako dětská složka souboru Pramínek Jihlava. Stejně jako jeho mateřský soubor zpracovává pro jeviště tradice, zvyky, písně a tance Horácka. Ve svých vystoupeních se snaží i v městském prostředí ukázat krásy lidové kultury Horácka. Zvláště se zaměřuje na pajerskou oblast – Jihlavsko, ale zpracovává i tradice ostatních oblastí Horácka. Jeho snahou je ukázat divákům krásy dnes již zapomínané lidové kultury.

SOUBOR ŠÍPEK UŽITÍ LIDOVÉHO KROJE V PRAXI

Pro oblékání dětí v souboru používáme jednoduchou stylizaci pracovního kroje. Pro dívky bílou halenku s jednoduchou krajkou u krku a na koncích krátkých rukávků. Dvě plátěné spodničky, úzkou a širokou. Sukni kanafasku v základní barvě červené či modré v tlumených barvách. Přes ni jednobarevnou zástěru (modrá, šedá, hnědá). Děvčata jsou prostovlasá, učesaná do jednoho copu, nebo mají na hlavách šátky, většinou bílé. Chlapci nosí bílé košile s dlouhými, mírně nabíranými rukávy do manžet. Kalhoty mají z hrubého režného plátna do gumy v pase nebo na jednu kšandu v délce ke kotníkům, nebo diftýnové, světle hnědé, s „mostem“ v délce pod kolena. Děti většinou tančí bosé. Pokud potřebujeme udělat oblečení slavnostnější, uvážou si dívky do copu a na konce rukávů a chlapci do dírek v košili pod krkem červené stuhy.

Miloslav Brtník




NÁRODOPISNÁ OBLAST MORAVSKÉ HORÁCKO SOUBOR KAMÍNEK
Národopisný soubor Kaminek působí při ŠSK Gymnázia ve Žďáře nad Sázavou od roku 1992. Navštěvují ho děti a mládež od pěti do dvaceti let. Soubor se ve své činnosti věnuje písním, tancům a zvykům severní části Moravského Horácka. Přispívá tím k uchování a šíření tradic lidové kultury tohoto regionu napříč generacemi.

SOUBOR KAMÍNRK UŽITÍ LIDOVÉHO KROJE V PRAXI

Děti v souboru vystupují v krojích, které vychází z originálů dochovaných v Muzeu v Novém Městě na Moravě. Malé dívky mají sukně z protkávaného kanafasu různých barev, bílé košilky a zástěrky. Chlapci oblékají bílé haleny a kalhoty pod kolena z režného plátna či z materiálu, který imituje jelenici. Starší děvčata mají kroje podobné krojům dospělých. Tzn. sukně je buď z protkávaného kanafasu, nebo z látky imitující polovlněné proužkované sukně zvané „kolovanky“, či z modrotisku. Halena má nařasenou krajku kolem krku a na rukávcích, vesta (kordulka) je vyšívaná. Zástěry jsou bílé, zdobené krajkami či výšivkou. Na nohou mají děvčata bílé punčochy a černé boty. Starší chlapci mají kalhoty pod kolena z materiálu imitujícího jelenici, bílou košili s červenou mašlí kolem krku a černou vestu se zlatými knoflíky. Na nohou mají buď černé kožené holiny, nebo bílé punčochy a nízké černé boty.

Jana Rosecká

Horácko

Dětský folklorní soubor Bystřinka ze Žďáru nad Sázavou pracuje od roku 1991 v oblasti severního Horácka, z níž čerpá i materiály ve svých tanečních pásmech a písních. Oblast Horácka patří mezi velmi zajímavé regiony České republiky, kde se spojují zemské oblasti Čech a Moravy, ale zároveň se zde po dlouhé generace udržovala rázovitá lidová kultura, reflektující chudší hospodářství pahorkatiny s řadou typických řemesel a dlouhým udržováním pozůstatků lidového kroje. Ovšem kroje, který na rozdíl od bohatých oblastí Čech i Moravy zachovával často primární hodnoty střihů, ručně hotovených materiálů a specifické úpravy. Do této oblasti patří i enklávy původního německého obyvatelstva, zejména na Jihlavsku, které z trochu jiného důvodu, národnostních ostrovů, udržovaly archaický šat, v mnohém velmi těsně srovnatelný s oděním selských obyvatel českých vesnic v okolí.
Zdeněk Koukola
Foto: archiv souboru, Literatura: Míla Brtník – Jaký kroj, tak se stroj, Předmluva: Jiřina Langhammerová