Dětské lidové kroje - Prácheňsko



Prácheňsko je území na jihozápadě Čech, jehož jméno je odvozeno od vrchu Prácheň u Horažďovic. Podle současného členění je území historického Prácheňska tvořeno zhruba okresy Písek, Strakonice a částmi okresů Prachatice, Klatovy a Příbram. Základní součást ženského oblečení tvořila košile. Vyšívaný krejzlík u krku byl ke košili přišit nebo se někdy oblékal samostatně. Zakončení rukávů krajkou či zoubkováním se mezi lidmi nazývalo „rousy“. Zapínání se po vzoru městské módy zdobilo bílou výšivkou, případně drobnými sámky. Mezi svrchní součásti ženského oděvu patřila sukně. Zhotovovala se zpravidla z rovného pruhu látky, někdy sešívaného z více dílů. Části sukně, kterou vpředu kryla zástěra, se na Prácheňsku říkalo „předek“ nebo také „leccos“. Drahá látka se tu mohla nahradit „lecčím levnějším“. Přišívala se sem také svrchní kapsa na drobnosti, popř. se pod zástěru přivazoval samostatný kapsář. Paleta barev sukní byla široká. Zatímco střih zůstával v průběhu doby stejný, materiál používaný na sukně se měnil, používaly se postupně vlněné, lněné, bavlněné, ale i hedvábné materiály. Pod svrchní sukní se nosily sukně spodní tzv. spodnice, spodničky. Hlavně ve svátek se jich oblékalo více, aby svrchní sukně vytvořila od pasu dolů rozšiřující se siluetu. Původně zástěra sloužila k tomu, aby chránila vpředu sukni před umazáním či poškozením. Postupně, zvláště u svátečního kroje, se začala prosazovat i estetická funkce zástěry. Mnohdy se zhotovovala z drahých kupovaných látek, či se pracně vyšívala a zdobila. Patřila k nejdražším oděvním součástem. Bílé vyšívané zástěry přišly do módy později než zástěry hedvábné. Živůtek či šněrovačka byly součástí vrchní části ženského oděvu. Oblékaly se na košili, těsně obepínaly hrudník, na ně se vázaly spodnice, sukně a zástěra. Jak již název této oděvní součásti napovídá, vpředu se šněrovala na stužku či šňůrku, případně zapínala na háčky nebo knoflíčky. Na zádech bylo také šněrování, ale někdy jen naznačeno (tzv. falešné šněrování). K ženskému oděvu se oblékaly krátké přiléhavé kabátky (špenzry), zakončené u pasu. Svobodné dívky chodily prostovlasé. Pleny nosily na hlavách vdané ženy. Další typickou pokrývkou ženské hlavy byly čepce. K ženskému kroji se nosily pletené punčochy. Prostí lidé chodili obvykle bosi nebo obouvali celodřevěnou dlabanou obuv - dřeváky či dřevěnou obuv s koženým nártem – nejšláky/nejšle. Majetnější si nechávali šít boty kožené.
Irena Novotná – studie Kroje Prácheňska

Užití dívčího kroje v praxi: Prácheňáček

Prácheňáček má starší a mladší skupinu dívek, jejichž kroj se částečně liší. Starší dívky nosí bílé košile s krátkými nabíranými podvazovanými rukávy a štykováním okolo krku a rukávů. Přes košili oblékají jednoduchou jednobarevnou šněrovačku se šněrováním vpředu a falešným šněrováním vzadu. Šněrovačka je na okraji zdobená tenkou červenou stužkou. Pod svisle pruhovanou vlněnou sukní mají spodničku a přes sukni uvazují jednoduchou plátěnou bílou nevyšívanou zástěru se štykováním. Malá děvčata oblékají bílé košilky, spodničku a navrch jednoduché bavlněné červené kaftánky, v horní části zapínací na knoflíčky nebo patenty. Přes kaftánek oblékají bílou nevyšívanou zástěrku se štykováním. Dívky mladší i starší nosí na nohou tělové punčocháče a černé střevíce, popř. tancují bosy. Vlasy mají sčesané dozadu do copu bez pěšinky ozdobeného červenou mašlí. V zimních měsících oblékají ke kroji jednobarevné propasované vlněné kabátky do pasu.
Hana Kozubíková, Kateřina Holá