Dětské lidové zvyky - Doudlebsko - Březen až Duben – Velikonoční řehtání

Od Zeleného čtvrtku večer až do Bílé soboty se konají dětské obchůzky odvozené z liturgie pašijového týdne, kdy se v kostele od čtvrtka do soboty nezvoní zvony ani zvonky, ale klape dřevěnými klapačkami nebo řehtačkami. Vyjádřeno známým úslovím: „Zvony odletěly do Říma.“ Obchůzka se koná vždy ráno, v poledne a večer a má vyzývat věřící k pravidelné modlitbě. Podle lidového podání takto vydávaný hluk značí pokřik Židů na Ježíše: „Ukřižuj ho, ukřižuj“, podle etnologů jde o prastarý obyčej, který má odehnat zlé síly. Po třídenní pilné službě se v sobotu ráno vydávají děti na obchůzku po domech a za odměnu dostávají výslužku – obvykle syrová vajíčka, dnes i různé sladkosti a peníze.
Literatura: Jiřina Langhammerová , Lidové zvyky, Praha 2004, s. 71-72.



Velikonoční řehtání v praxi - Národopisný soubor Doudlebánek

Prvně se objeví na obecní nástěnce ručně malovaný plakátek (dílko dětí, které toho roku takzvaně „vedou“ řehtání), kde si každý může přečíst, co a kdy se bude dít. Děti ve věku od 3 do 14 let se sejdou na návsi před obecním úřadem na Zelený čtvrtek v 18. hodin. Odtud jdou ke kostelu, kde se před velkým křížem mají pomodlit modlitbu Otče náš (nebo aspoň ty, které to umějí). Pak obejdou nejprve Doudleby a pak Straňany. Celý průvod se během obchůzky občas rozděluje do menších skupinek, aby prošel opravdu kolem všech domů. Další obchůzka následuje na Velký pátek třikrát v 6, 12 a 18 hodin a na Bílou sobotu ráno v 6 hodin.
Řehtání uzavírá koleda na Bílou sobotu dopoledne, která začíná v 9 hodin. Děti obejdou všechny domy nejen s řehtačkami, ale i s pomlázkami. Všude pak přezpívají tradiční koledu:
„Hody, hody doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
Za kamny v koutku, na zeleným proutku,
slepička se tetelí, vajíčko se kutálí,
kutululů do kloboučku.“

I podle nejstarších pamětníků se popěvek od jejich dětství nijak nezměnil. V některých sousedních obcích na Doudlebsku se během řehtání také říkávalo: „Řehtáme, klepáme, namísto zvonění, abychom Vám předali andělské pozdravení“. Od každé hospodyně dostanou obvykle vejce (vařené či syrové, obarvené i neobarvené), sladkosti jako čokoládová vejce, bonbony nebo peníze, případně obojí. Nejstarší děti, jež řehtání vedou, přesně zapisují do sešitu, jak kdo chodil poctivě řehtat, a podle toho koledu rozpočítají. Tento zvyk je stále živý. Zúčastňují se ho děti z Doudlebánku, zároveň ale i všechny ostatní děti z obce, včetně těch, které sem třeba přijedou k babičkám na prázdniny. Láká je především koleda a společně strávené chvíle, při kterých se vzájemně poznávají.
Mirka Dušáková a Jan Šimánek