V úterý 7. února brzy ráno se navždy odmlčely housle, které s láskou rozeznívala Marie Havelková, v Javoru vždy „naše babi Havelků“. Nepodařilo se jí dojít k devátému křížku, ale s chutí, pokorou, úctou a láskou k životu a k cestě, která jí byla určena a vyhrazena mezi námi, došla na sám její konec.Šla životem s písní na rtech. A ne s ledajakou! S písničkou českou lidovou, která uměla vypovědět všechny její radosti a smutky. Uměla vzít za harmoniku, rozjela to na klavíru a většina z vás ji zná jako houslistku poslední roky hrající v sedě obklopená všemi Javoráky, její velkou rodinou.Jejím jménem děkujeme za každé vlídné slovo, za laskavý pohled a úsměv, kterým jste ji kdy potěšili. Vzpomeňte na ni, až budete zpívat nějakou naši lidovou, bude nám přizvukovat shůry.
Marcela Božovská